Darovat krev? Proč ne, když můžu...

29. srpen, v liturgickém kalendáři se slaví Umučení sv. Jana Křtitele. A já? Já jdu darovat krev. Žádné mučednictví, spíše touha se darovat, pomoci. A za jakou cenu? Nic to není...
Delší dobu jsem si hrála s představou, že bych si nechala odebrat krev, protože vím, že mohu tímto nepatrným činem někomu pomoci. A tak jsem se odhodlala, poprosila našeho kaplana, o kterém jsem věděla, že je již několik dlouhých let v seznamu dárců, a poprosila jej o informace. Nakonec to dopadlo tak, že jsem šli oba, což, abych pravdu řekla, je pro prvodárce mnohem příjemnější, když se v poněkud chaotickém prostředí (ale to je jen první dojem. Pravda je, že v tom mají pořádek:-) ) nenachází sám, ale má po boku někoho, kdo tomu rozumí. Vypnit test, počkat na výsleky po odebrání vzorku, předat je paní doktorce, a pak rovnou... Žádné pak nebylo. Doktorka mi řekla, že mám v krvi nadměrné množství bílých krvinek, že se mi organismus nějak zuřivě brání, že mám nějaký zánět... Cože! To znamená, že jsem tu úplně zbytečně?! To mi chcete říct, že JÁ, co jsem se tak dlouho rozmýšlela, odhodlávala k tomuto obětujícímu se činu, že JÁ žádnou krev darovat nebudu?!!!

,,Za měsíc přijďte zas..."

Naučila jsem se větší pokoře...

5. říjen, sv. Palmác, mučedník: Blížím se ke vchodu nemocnice. Snad trochu smířená s faktem, že existuje možnost být opět odmítnuta, ale přeci jen si říkám, že je tu naděje, že mi to za to prostě stojí. Již jsem orientována, vím, co dělat, kam jít... Dívám se nenápadně do listu jedné paní, co stojí ve frontě přede mnou, zda se její hodnoty alespoň trochu shodují s mými... Opět ta stejná paní doktorka. Bílé krvinky jsou dnes v pořádku, to znamená, že jsem v podstatě prošla, ale.. ALE! ,, Jste vegetariánka?" ,,Ne!" ,, Máte málo červených krvinek." NE!!! To snad ne!!!

Odcházím, v tašce si nesu železo (v tobolkách samozřejmě:-)) ), na papíře doporučené potraviny. Přijít mám opět, ale tentokrát až za tři měsíce. Pobavila mě rada p. doktorky jíst hovězí stejky a k tomu popíjet červené vínko. Některým by se tento recepis jistě zamlouval:-)
Ale zklamaná tentokrát nejsem. Jasně, je mi to líto, ale co já s tím? Nevzdávám to, BOJUJU, beru to jako výzvu. Já to tak snadno nevzdám!

Ale chci vám něco říct:,, Pokud můžete, darujte krev." Jsem nadšená, že mi po této mé zkušenosti řeklo pár lidí, že by šli. Doufám, že se k tomu odhodlají. Říkám, není to žádná oběť, jen snad co se času týče. Ale dobrá zpráva, dají vám potvrzení do školy, do práce... Já kvůli delšímu čekání přišla pozdě na seminář, kde je povinná účast. Když jsem informovala vyučující o důvodu pozdního příchodu, se semozřejmostí to akceptovala. Takže vidíte, mnozí se staví k dárcovství kladně, ale mnoho zůstává pasivních. Říkám, zkuste to!

Děkuji

odkaz: http://www.fnbrno.cz/darujte-krev/t1535

PS: nemusíte darovat JENOM krev:-)

PS2: někdo daruje krev za peníze, já nechápu, proč bych měla zpeněžovat něco, co jsem si sama nedala...